Webmaster 2

 

Patero církevních přikázání 

  1. O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit mše svaté a zachovávat pracovní klid.

  2. Vyzpovídat se ze svých hříchů alespoň jednou za rok.

  3. Přijmout Svátost oltářní alespoň ve velikonoční době.

  4. Zdržovat se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny.

  5. Přispívat církvi na její potřeby.

  

Zasvěcené svátky

  • Slavnost Narození Páně (25. prosince)

  • Slavnost Panny Marie, Matky Boží (1. ledna)

 

Církev doporučuje stejně slavit i tyto svátky:

  • Zjevení Páně (6. ledna)

  • Nanebevstoupení Páně

  • Těla a Krve Páně

  • Neposkvrněné početí Panny Marie (8. prosince)

  • Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna)

  • sv. Josefa (19. března)

  • sv. Petra a Pavla (29. června)

  • sv. Cyrila a Metoděje (5. července)

  • sv. Václava (28. září)

  • Všech svatých (1. listopadu)

Liturgický kalendář bude u jmenovaných svátků uvádět: „Zasvěcený svátek“ nebo „Doporučený svátek“

 

Posty

  • Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu: zdrženlivost od masa a újmy v jídle. Zdrženlivost od masa zavazuje od 14 let, újma v jídle od 18 do 60 let.

  • Každý pátek, pokud na něj nepřipadne církevní slavnost nebo významná oslava, je dnem pokání. Forma pokání je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba. Celá postní doba je časem kající praxe církve.

  • Před každým přijímáním Svátosti oltářní je eucharistický půst 1 hodinu.

(Rozhodnutí České biskupské konference o církevních přikázáních, svátcích a postech ze dne 4.7.2005)

 

Šest základních pravd:

  1. Je jeden Bůh. (Poznávám Boha jako prapříčinu svým rozumem a věřím všemu, co Bůh zjevil lidstvu).
  2. Bůh je spravedlivý soudce, který dobré odměňuje a zlé trestá. (Je zde mravní Boží řád, na člověku nezávislý, za jeho plnění jsem Bohu odpovědný).
  3. Jsou tři Božské osoby: Otec, Syn a Duch svatý. (Kdo je Bůh: nekonečné dobro, Pravda a Krása jako osoby a jejich vzájemný vztah tvoří nesmírnou harmonii, soulad, blaženost, štěstí, lásku).
  4. Druhá Božská osoba, Syn Boží, se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil.
  5. Lidská duše je nesmrtelná.
  6. Milosti Boží je k spáse nevyhnutelně potřeba. (Věčné štěstí, nekonečný život a přátelství s Bohem lze získat je s pomocí Boží).

  

Čtyři základní otázky, jimiž řešíme život:

  1. Co je člověk? Obraz Boha.
  2. Jaký je smysl a cíl? Smysl: mravní zdokonalování podle vzoru Bohočlověka. Cíl: žít věčně, šťastně božím životem.
  3. Co je dobro a zlo? Dobro: co chce Bůh; zlo: co Bůh odmítá.
  4. Inspirační zdroj? (čili pohnutka, kterou člověk uskuteční hodnotný život) Je to Ježíš Kristus, jako dokonalý obraz Boha, čili náš vzor, jako učitel života, jako Přítel, Bratr, Vykupitel zasluhující nám Boží přátelství a pomoc, jako zákonodárce a soudce.

 

Mravní řád:

Vyjadřuje Boží vůli a jeho plnění přináší člověku vnitřní pokoj. Vůli Boží nám oznamuje:

I. Svědomí

Jsme povinni jednat podle svého svědomí.

 

Bůh nám pomáhá svým Zjevením správné životní cesty. Především je to:

II. Desatero božích přikázání:

  1. V jednoho Boha věřit budeš. (Víra, naděje, láska a oddanost Bohu).
  2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. (Synovská láska a úcta k Bohu).
  3. Pomni, abys den sváteční světil. (Neděle jako den Páně, oběť mše sv. jako společná oběť Krista, Církve a jednotlivce).
  4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. (Rodinný život, správný a zodpovědný vztah rodičů a dětí vzájemně – jakožto základ lidského štěstí).
  5. Nezabiješ. (Vážit si života, vlastního i druhých, jakožto základní hodnoty a daru).
  6. Nesesmilníš. (Pohlavní život prožívat jenom jako projev životní manželské lásky a k udržení lidského rodu).
  7. Nepokradeš. (Péče o majetek vlastní a druhých).
  8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. (Pravdomluvnost, pravda jako základ osobnosti i společenství).
  9. Nepožádáš manželky bližního svého. (Manželská věrnost).
  10. Aniž požádáš statku jeho. (Sociální spravedlnost, svědomitost, pracovitost, zodpovědnost v ohledu mzdy a ceny).

 

III. Evangelium, kde je osobní vzor Ježíše Krista a jeho nauka. Ta je především vyjádřena Kristovým návodem na štěstí, jenž zní:

Osmero blahoslavenství: 

  1. Blahoslavení chudí v duchu. (Kdo je si vědom, že vše patří Bohu a tedy na ničem nelpí).
  2. Blahoslavení lkající. (Kdo uznává své hříchy a upřímně jich lituje).
  3. Blahoslavení tiší. (Kdo zvládne sebe, především smyslovou oblast).
  4. Blahoslavení, kdo žízní po spravedlnosti. (Kdo usiluje o stálé mravní zdokonalení).
  5. Blahoslavení milosrdní. (Kdo má soucitné srdce).
  6. Blahoslavení čistého srdce. (Kdo má ryzí, čisté smýšlení, především v oblasti sexuální).
  7. Blahoslavení pokojní. (Kdo vytváří pokoj a porozumění).
  8. Blahoslavení, kdo trpí pro spravedlnost. (Kdo pro svůj vztah k Bohu, pravdě a lásce snáší nespravedlivé příkoří).

 

Nauka Kristova je vyjádřena dvěma hledisky: Pravda a Láska.

Pravda: Pravdu přijmout a podle ní zařídit svůj život, i za cenu oběti. Pravdu lze získat jen celou osobností, vyladěnou do akordu lásky.

Láska:   Nutno vyladit srdce na lásku. Celá mravouka je vyjádřena v příkaze: Milovat budeš Boha nade všecko a bližního jako sám sebe. 

Láska k Bohu: projevuje se jako nadšení pramenící z obdivu, úcty a sklonění se před Bohem.

Láska k bližnímu znamená: Povznášet milovaného na vyšší úroveň, čili zušlechťovat jeho a tím i sebe; odpouštět, obětovat se.

 

Milost Boží je především:

Přátelství s Bohem (odborně řečeno milost posvěcující) jakožto trvalý stav. Je to nejvyšší hodnota. Zasloužil nám Ježíš Kristus svou obětí. Ten ustanovil viditelné úkony, při nichž nám Duch Svatý pro Kristovy zásluhy milost Boží uděluje nebo rozmnožuje. Jsou to svátosti, je jich sedm:  

  1. Svátost křtu
  2. Svátost biřmování
  3. Svátost eucharistie
  4. Svátost smíření
  5. Svátost nemocných
  6. Svátost kněžství
  7. Svátost manželství

Boží pomoc se projevuje jako vlité ctnosti. Je to určitá snadnost konat dobro. A dále jako DARY DUCHA SVATÉHO. Bůh jimi působí v člověku k vyřešení základních problémů, a to:

  1. Dar moudrosti – cíl člověka
  2. Dar rozumu – rozumět Božímu Zjevení jakožto prostředku k cíli
  3. Dar rady – správně volit, rozhodovat se pro to, co se líbí Bohu a nám prospívá ke spáse.
  4. Dar síly – vytrvalost v dobrém
  5. Dar umění – stupnice hodnot
  6. Dar zbožnosti – náplň života láskou k Bohu a bližnímu
  7. Dar bázně Boží – pohnutka života, kterou je synovská úcta k Bohu

 

Církev:

Církev je rodina Kristova, je tajemné tělo, kde hlavou je Kristus, a my jsme údy. Náměstkem Kristovým, viditelnou hlavou je Petr – papež. 

Posláním církve je učit, posvěcovat a vést lidi k věčnému cíli.

Známky pravé Církve jsou: jednota, svatost, apoštolskou, všeobecnost.

 

Osobnost křesťana:

V člověku je náklonnost ke zlému, která se projevuje jako:

Sedm hlavních hříchů: pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv, lenost.

Je nutná stálá pohotovost a boj v pokušení. Vítězstvím v pokušení se upevňuje ctnost, prohrou nastává hřích. Těžký hřích je ztráta Božího přátelství, tedy smrt přátelství. Proto smrtelný hřích.

V úsilí o dokonalost je třeba především usilovat o hodnoty, které se v evangeliu přikazují:

  1. Hledat nejprve království Boží a jeho spravedlnost.
  2. Zapřít se (přemáhat sebe, ovládat svou nižší oblast).
  3. Nést svůj kříž.
  4. Následovat Krista
  5. Být tichým a pokorným
  6. Milovat své nepřátele, dobře činit těm, kteří nás nenávidí, modlit se za ty, kdo nám činí protivenství a na cti nám utrhají.

 

Ctnosti vhledem k Bohu se nazývají božské. Jsou tři:

  1. víra
  2. naděje
  3. láska

Ctnosti vzhledem k sobě a k bližnímu se nazývají mravní. Základní jsou čtyři:

  1. Moudrost (čili opatrnost)
  2. Statečnost
  3. Mírnost
  4. Spravedlnost

 

Mravní ideál možno vyjádřit hesly: čistota – pokora – láska, ukázněnost – rozhodnost – opravdovost, kajícnost – apoštolát – oběť smíru.

 

Plody činnosti Ducha svatého v člověku: Pokoj – radost – láska, tichost – přívětivost – dobrotivost, věrnost – střídmost – trpělivost.

ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST ŽATEC


 

  

Farnost Žatec


 

Vikariát: Louny
Okres:  Louny
 Zřízena cca 1000, v době utrakvistické povýšena na děkanství, matriky od r. 1616
Děkanský Kostel: Nanebevzetí P. Marie (Žatec)
Filiální kostel:   Korunování P. Marie (Žatec)
Filiální kostel:  sv. Václava (Žatec)
Hřbitovní kostel: kaple sv. Antonína Paduánského (Žatec)
  Kaple sv. Kříže
Obecní: kaple sv. Anny (Bezděkov)
Do farnosti patří: Žatec – Saaz, Bezděkov – Bezděk, Velichov – Welchau, Záhoří - Dreihof 

KATALOG DIECÉZE LITOMĚŘICKÉ 1997, biskupství litoměřické


 

ŽATEC

KOSTEL NANEBEVZETÍ P. MARIE

Dějiny a historie

Původně románský, doložen r. 1004 a 1206, z něho dvouvětvé průčelí; dnešní je s největší pravděpodobností z 2. třetiny 14. stol. (na stavbě se pracovalo r. 1336); r. 1380 položeny základy ke zvonici; v l. 1724 – 28 postavena kaple sv. Jana Nepomuckého; po požáru r. 1738 postaveno barokní západní průčelí, patrně r. 1740; zvonice postavena v l. 1770 – 73 stavitelem P. Loschem; r. 1840 nově pokryta zvonice a její vnějšek restaurován; v r. 1840 poškozena požárem část klenby kostela, poté obnovena zednickým mistrem A. Grimmem; v r. 1857 celý vnějšek kostela nově omítnut; helmy západních věží postaveny za vedení fr. Tipmanna.  V r. 1897 doplněny v lodi hlavice a pásy žeber, zvýšen jižní portál a zřízena tu gotická klenba, postavena kruchta, zvětšena některá kostelní okna, obnovena kaple sv. Jana Nepomuckého a postaven vstupní oblouk ke kapli sv. Jana Nepomuckého.

V letech 1993 a 1994 celý vnějšek kostela nově omítnut. Další a poslední náročná renovace vnitřních prostor chrámu (nová elektroinstalace, malování interiéru včetně klenby) byla provedena v letech 2004 - 2007, kdy po třech letech dne 3.6.2007 byl děkanský kostel znovu otevřen.

 

Architektura a tvarosloví

Síňové gotické trojlodí s užšími bočními loďmi, s polygonálním presbytářem s předsíní po jižní a sakristií po severní straně a s barokním západním dvouvětvým průčelím. Po jižní straně kostela zvonice. Trojlodí a presbytář členěny opěráky, portály a vysokými hrotitými okny s kružbami; západní průčelí, s portálem v ose, sevřeno dvěma věžemi po stranách a ukončeno trojúhelníkovým štítem. Zvonice členěná na nárožích vysokým pilastrovým řádem a kryta cibulovitou bání.

 

Presbytář sklenut křížovými žebrovými klenbami a v závěru dosedají žebra paprsčitě na svazkovité přípory;  trojlodí s vestavěnou kruchtou, děleno válcovými pilíři a sklenuto křížovými klenbami na žebrech, které dosedají na konzoly.

Kaple sv. Jana Nepomuckého připojená k jihozáp. nároží kostela, je polygonální, členěná na nárožích zevně i uvnitř pilastry a sklenutá kupolí s lucernou; předsíně sklenuty křížovými žebrovými klenbami.

 

Nástěnné malby v presbytáři a na kruchtě od L. Reimbotha; v kupoli kaple sv. J. Nepomuckého freska se scénami ze života sv. Jana Nepomuckého od J. A. Czetsche   (Gensche ?) z r. 1746; fragment nástěnné malby na archivoltách vnějšího jižního portálu je v dnešní podobě dílem opravy z 19. stol.; sklomalby v oknech vznikaly od konce 19. stol., podle návrhu prof. Bauma provedla firma Tschörner.

Hlavní oltář se sochami sv. Petra a Pavla, Norberta, Augustina, Zikmunda a Václava raně barokní od V. Styrla z r. 1670, obraz Nanebevzetí P. Marie od A. Stevense ze Steinifelsu z r. 1668 (restaurován v r. 1838 ve Vídni), v oltářních nástavcích obrazy sv. Norberta a Boha Otce od neznámých autorů; oltář sv. Anny pseudogotický s barokním obrazem sv. Anny, patrně ze starého oltáře z r. 1699; oltář sv. Kateřiny pseudogotický, s raně barokním obrazem Stětí sv. Kateřiny, patrně ze starého oltáře z r. 1661; oltář Panny Marie Bolestné pseudogotický, s barokním obrazem P. Marie Bolestné z r. 1737 (ze starého oltáře); oltář Nesvětější Trojice pseudogotický s obrazem od V. Kandlera (r. 1866 uváděný jako nový).  Na pilířích v lodi raně barokní sochy od V. Styrla: sv. Kryštof z r. 1664, sv. Vít z r. 1665, Madona z r. 1664, sv. Josef z r. 1664, sv. Zikmund z r. 1665; sousoší Kalvarie od stejného autora z r. 1666, raně barokní, v životní velikosti na novém podstavci (na soklu nápis vztahující se k padlým v 1. Světové válce). Do ostění západního portálu vezděn románský reliéf sv. Petra z 1. pol. 13. stol. Kazatelna z doby kolem r. 1890, obnovena r. 1936; cínová barokní křtitelnice od J. Götzera z r. 1716; varhany od firmy Schiffner z Prahy z 19. stol.;

Křížová cesta (z let 1949 – 1950) je provedena v lipovém dřevě, zlacená, každé zastavení má v horní části kruhový díl s číslem zastavení a křížkem, celý tento díl je zlacen plátkovým zlatem. Řezbářské práce provedl akad. sochař František Rada, zlatnické práce a polymety prováděl mistr Ladislav Kozány z Jihlavy. O realizaci křížové cesty se zasloužil žatecký děkan Josef Gerlak Mazal a Jan Bedřich, bankovní úředník. Oba jsou věrně vyobrazeni na posledním 14. zastavení (Josef z Arimatie a Nikodém).

 

BUDOVA DĚKANSTVÍ čp. 133

Z první třetiny 18. stol., upravena v 2. pol. 18. stol., s pozdně klasicistním průčelím, v chodbě byly nástěnné výjevy ze života sv. Jana Nepomuckého od S. Noseckého, z nich devět zachováno.

 

 

KLÁŠTERNÍ KOSTEL KORUNOVÁNÍ P. MARIE

Dějiny a historie

Již během sporu o umístění kláštera, který byl řešen až v Římě, byli vysláni v r. 1675 do Žatce čtyři první kapucíni a založili zde tzv. řádový hospic. Souhlas se stavbou dala žatecká obec pod podmínkou, že se kapucíni sami vypořádají s majiteli stavenišť a že stavba bude celá provedena na náklady dobrodinců, bez nároků na příspěvky města. Velkou část stavby financovala Ludmila Eva Františka, hraběnka Krakovská z Kolovrat.

 

Od dvacátých let 19. století byly zahájeny zásadní úpravy, které s přestávkami trvaly až do počátku 20. století. Výsledkem je současná podoba konventu i kostela. V osmdesátých letech 19. století také začali kapucíni části budovy i zahrady pronajímat (výčep vína, později i fotoateliér).

Klášter byl zrušen v r. 1950 a po dlouhá léta sloužil jako domov důchodců. I ten zde však byl v osmdesátých letech 20. stol. zrušen a od té doby není budova kláštera využívána.

V polovině 90. let 20. stol. byla opravena fasáda klášterního kostela a položena nová kameninová střešní krytina.

 

Architektura a tvarosloví

Kostel je raně barokní z l. 1676 – 83. Jednolodní, s pravoúhlým presbytářem se sakristií a s kaplí po severní straně lodi. Hlavní průčelí hladké, ukončené trojúhelníkovým štítem; v ose portál a nad ním reliéf Stigmatizace sv. Františka. Presbytář sklenut valenou klenbou, loď sklenuta valenou klenbou s lunetami, dosedajícími na ploché pilastry;  dřevěná kruchta.

Hlavní oltář raně barokní, kolem r. 1683, s postranními brankami, uprostřed obraz Korunování P. Marie, po stranách sochy sv. Václava a sv. Ludmily; oltáře sv. Františka a sv. Antonína Paduánského barokní, s obrazy světců z doby kol. r. 1700; oltář Sv. rodiny rokokový, z doby kol. r. 1750; oltář sv. Josefa v postranní kapli s barokním obrazem světce z 1. desetiletí 18. stol., postranní obrazy sv. Jáchyma a Anny a obraz Boha Otce v nástavci barokní, od J.J. Heinsche z l. 1705 – 10; na jižní stěně kazatelna s luisézními motivy; barokní varhany.

 

KOSTEL SV. VÁCLAVA

Raně barokní, z 2. pol. 17. stol. K lodi téměř čtvercové, z hrázděného zdiva se pojí presbytář téže šíře, uzavřený dvěma stranami trojúhelníka. Presbytář sklenut valenou klenbou s lunetami a hřebínky, triumfální oblouk půlkruhový, se seseknutou hranou a římsou, v lodi nový dřevěný strop.

UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH 4 (T/Ž), Academia, Praha 1982; jiné zdroje

 

KOSTEL SV. ANTONÍNA PADUÁNSKÉHO

 

BEZDĚKOV

KAPLE SV. ANNY

Z r. 1823, renovována v r. 1948; obdélná, s konkávně vyhloubenými východními nárožími. Uvnitř strop a dřevěná kruchta. Oltář raně barokní z 3. Čtvrtiny 17. stol. s boltcovou ornamentikou; malovaná okna z r. 1905; obraz sv. Norberta z 1. pol. 19. stol.

UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH 1 (A/J), Academia, Praha 1977

 

Farnost Libočany


 

Vikariát: Louny
Okres:  Louny
Plebánie před r. 1357, fara obnovena r. 1772, matriky od r. 1653
Farní kostel:  Všech svatých (Libočany)
Do farnosti patří: Libočany - Libotschan, Hůrky - Horkau (zaniklá osada/obec)

KATALOG DIECÉZE LITOMĚŘICKÉ 1997, biskupství litoměřické

 

 

LIBOČANY

KOSTEL VŠECH SVATÝCH

Z. l. 1749 – 69. Rokokový, jednolodní, se čtvercovým, vně trojbokým presbytářem, obdélnou sakristií po jižní straně a s dvouvětvým tříosým západním průčelím, v půdorysu zvlněným, členěným pilastry a bohatou rokajovou výzdobou. Presbytář zaklenut plackou, loď složitou plackovitou klenbou, sakristie plochostropá. Pilíře lodi členěny svazky pilastrů s úseky kladí; zvlněná kruchta. Původní rokoková polychromie vnitřku (stěny, pilíře, okenní ostění, poprseň kruchty a oratoře), freska na klenbě presbytáře a lodi s výjevy ze života světců a iluzivní architektura hlavního oltáře od malíře J. V. Tschöppera z doby kolem r. 1771.

 

Kolem kostela hřbitovní zeď, v ní hranolové pilíře s koulemi a jednoduché pilířové brány.

V současné době probíhá rekonstrukce kostela.

UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH 2 (K/O), Academia, Praha 1978

 

Farnost Radíčeves


 

Vikariát: Louny
Okres: Louny
Plebánie před r. 1186, znovu ustavena r. 1858, matriky od r. 1679
Farní kostel: sv. Václava (Radíčeves)
Obecní:  kaple Anděla Strážného (Čeradice)
Do farnosti patří:  Radíčeves – Reitschowes, Čeradice – Tčeraditz, Milčeves – Miltschowes, Milošice – Miloschitz, Nová Železná - Neuschöllesen (zaniklá osada/obec)

KATALOG DIECÉZE LITOMĚŘICKÉ 1997, biskupství litoměřické

 

 

RADÍČEVES

KOSTEL SV. VÁCLAVA

Pozdně gotický, zevně barokní, jednolodní, obdélný, presbytář pětiboce uzavřený s opěráky, po severní straně sakristie s gotickým portálem; v západní, v baroku prodloužené části hranolová věž, vyrůstající ze střechy; před průčelím nízká barokní předsíň. Presbytář sklenut žebrovým křížem a paprsčitou klenbou v závěru, na drobné jehlancové konzoly; triumfální oblouk hrotitý, oboustranně zkosený; loď plochostropá, kruchta oddělena v přízemí i patře arkádami o třech pilířích.

 

Na bývalém hřbitově při jižní ohradní zdi několik pozdně klasicistních pomníků: náhrobek Marie Hauskové – s truchlícím géniem, sign. V. Prachner, 1825; náhrobek Josefa Hausky, sign. Ferd. Pischelt, Prag 1836; náhrobek Václava Wolframa, rektora Karlovy university (+ 1839), výklenková architektura se sarkofágem s tympanem, sign. Ferd. Pischelt; náhrobek rodiny Zulegerovy, sign. A. Bauer 1881, z Teplic.

 

SOCHA SV. JANA NEPOMUCKÉHO

Před vchodem na hřbitov – barokní, z r. 1718.

UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH 3 (P/Š), Academia, Praha 1980

 

ČERADICE

KAPLE SV. ANDĚLŮ STRÁŽNÝCH

Postavená r. 1856, obdélná s trojbokým závěrem, v západním průčelí nad vstupní částí věžička. Oltář s obrazem Anděla strážce, sign. J. Sternenfels z Chomutova 1854.

UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH 1 (A/J), Academia, Praha 1977

 

 

Farnost Staňkovice u Žatce


 

Vikariát: Louny
Okres: Louny
Před r. 1384 plebánie, r. 1785 lokálie, r. 1802 obnovena fara, matriky od r. 1785
Farní kostel: sv. Václava (Staňkovice)
Obecní:  kaple Bolestné P. Marie (Tvršice)
Do farnosti patří: Staňkovice – Stankowitz, Rybňany – Ribnian, Selibice – Sellowitz, Tvršice – Twerschitz, Zálužice – Saluschitz

KATALOG DIECÉZE LITOMĚŘICKÉ 1997, biskupství litoměřické

 

 

STAŇKOVICE

KOSTEL SV. VÁCLAVA

Původně gotický, z 15. stol., loď nově postavena r. 1606, v 18. stol. kostel zbarokizován. Jednolodní, obdélný, s obdélným, pětiboce ukončeným presbytářem a s věží a předsíní v západním průčelí. Průčelí tvoří věž, krytá cibulovou bání, s pilastry v nárožích a okny se supraportou se segmentovou římsou; před křídlatými zdmi věže barokní plastiky sv. Václava a sv. Ondřeje z doby kol. r. 1725. Představěná předsíň pravoúhlá, se zaobleným nárožím, členěna pilastry a ukončena nízkým atikovým pásem s trojúhelníkovým štítem. Presbytář zaklenut křížovou žebrovou klenbou, v jeho závěru původní kruhové okno s kružbou, na severní straně gotický sanktuář; v lodi strop s malovaným výjevem „Ježíš u Jakubovy studně“ od Schramma z r. 1797a dřevěná zvlněná kruchta; sakristie sklenutá valenou klenbou s lunetami, podvěží křížovou hřebínkovou klenbou.

 

 

FARA

Pozdně barokní z r. 1787, nově adaptována; obdélná, jednopatrová.

UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH 3 (P/Š), Academia, Praha 1980

 

TVRŠICE

KAPLIČKA BOLESTNÉ P. MARIE

S malou plackovou klenbou.

UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH 4 (T/Ž), Academia, Praha 1982

 

ZÁLUŽICE

KAPLE SV. JANA NEPOMUCKÉHO

Na jižním okraji vsi, z 19. stol., čtvercová, s valenou klenbou.

UMĚLECKÉ PAMÁTKY ČECH 4 (T/Ž), Academia, Praha 1982

Strana 2 z 2