Duchovní články

Duchovní články (5)

Duchovní články

neděle, 04 leden 2015 16:33

Duchovní půst

Tělesný půst musí provázet neméně významný půst duchovní. Praktikovat duchovní půst znamená:

 

1. Přemáhat se, abychom mohli dávat dobrý příklad

„Lidé, kteří vedou příkladný život, oslavují Boha, i když mlčí, neboť vedou druhé k tomu, aby chválili Boha.

Jazyk, který nemluví nic špatného, stává se obětním darem.

Ruka, která nedělá nic špatného, je jako zápalná oběť.

Ale k tomu je třeba připojit skutky:

Ústa ať vyslovují požehnání, ruka dává almužny.

Přinášejme Bohu prvotiny všech našich údů. Taková oběť se líbí Bohu.

(sv. Jan Zlatoústý)

 

2. Potlačovat trojí chtivost

hněv (chtivost po moci),

lakotu (chtivost po majetku),

smyslnost (sexuální žádostivost).

Své pudy nemůžeme vyhladit, ale musíme je držet na uzdě. Chceme-li rozvíjet ctnosti, musíme těmto neřestem odporovat.

 

3. Duchovně se postíme také tehdy

když mlčíme,

když se neutápíme ve starostech,

když se pokořujeme,

když držíme na uzdě své smysly,

když nejsme závistiví,

když nejsme lakomí.

Z týdeníku Světlo č. 7/2010

Vánoce v nebi

sobota, 03 leden 2015 23:30

Na nebeských nivách, když se zima blíží,

všechny svaté v srdcích velká starost tíží.

Mnohému to nedá spáti ani v noci,

inu, není divu, vždyť je před Vánoci.

 

Již jen zbývá doba, zcela jenom krátká,

co již budou slavit příchod Jezulátka.

Ó, to bude krása, všude plno svíček,

svatí budou všichni klečet u jesliček.

 

Potom přijdou v řadě, před Děťátko Boží,

do ručky mu každý malý dárek vloží.

Ó, to bude rušno na nebeské pláni.

Každý spěchá v koutek někam do ústraní.

A když vůkol nikým pozorován není,

chystá Ježíškovi malé překvapení.

 

Petrovi se přes tvář občas úsměv mihne,

„však mě letos nikdo dárkem nepředstihne“.

Zlatou loďku letos pro Ježíška chystá,

bude mít z ní radost velkou dozajista.

  

Martin teplý pláštík, Kryšpín zase boty,

Cecílie a sbor panen – písně rajské noty.

A tu svatí z českých luhů - v důvěrném se radí kruhu,

co by letos na památku darovali Jezulátku.

 

Solunští dva bratři starší - přijdou s dvěma slabikáři,

svatý Václav přes půl klína - nasype mu hrozny vína.

Svatý Jan zas velmi hravě - chytil štiku ve Vltavě.

Vojtěch se už připravuje, jak svůj chorál zanotuje,

Ludmila šál z teplé vlny - na krk pletla týden celý.

Anežka, ta naše milá, beránka mu připravila.

 

Což ti starší – ti si vědí rady,

Neboť dlouhou řadu let jsou tady.

Ale ti, co letos přišli, ti se mnoho napřemýšlí

co by Ježíškovi dali a čím radost udělali.

Zvláště je tu nová - Terezička Ježíškova,

která teprv před nedávnem 

v ráj se vznesla přímým tělem.

A tu svatí nedočkavě - přemítají ve své hlavě,

vyslýchají andělíčky – jaký dar je Terezičky.

 

Andělíčci rámě krčí – Terezka jak ryba mlčí.

Na obloze hvězdy jiskří – měsíc svítí krajem,

rajská hudba andělíčků – šumí celým rájem.

 

Vprostřed září v moři svíček – krásná štíhlá jedle,

zlaté jesle pro Ježíška připraveny vedle.

V tom slyš, zvony z věže dole znějí slavným tónem,

svatí v nebi na kolena klekají si honem.

 

Deset minut, čtvrthodinu, míjí v trapném tichu,

zmlkla hudba, na všech tvářích starost místo smíchu.

Svatý Petr rozhorleně mne si staré čelo,

„Jistě na nás Jezulátko letos zapomnělo“.

Svaté Máří Magdaléně chví se bolest v hlase,

„Jistě naše Jezulátko ztratilo se zase“.

 

Na to andělíčci nabízí se s chutí,

že se snesou dolů rychle na peruti.

A najdou-li někde Božské smavé dítě,

v náručí je vezmou, přiletí s ním hbitě.

 

Svatý Alfons, který v nebi advokáta dělá,

jal se všechny vyslýchati – začal od Ábela.

Ale svatí zraky klopí – po Ježíšku ani stopy.

 

To už dávno na stromečku dohořely svíčky,

když měl začít výslech – svaté Terezičky.

Marně svatý Alfons po svatých se dívá,

Terezičku volá – ta se neozývá.

 

Udiveně ptá se – „Terezka nám schází“.

V tom však andělíček – rychle dovnitř vrazí.

Pot mu s čela stéká – potůčky mu tvoří,

Běžte honem všichni – u Terezky hoří!

Na to slyšet povel světce Floriána: „Za mnou!“

Hned všichni běží – Terezčin kde domek leží.

Ó ta hrůza, pomoz, Hospodine,

ze všech koutů záře v černou noc se line.

 

Florián již skočil v síňku – přeskakuje schody,

v ruce nese na hašení plnou putnu vody.

Ale kupodivu – jaká to s ním změna,

putnu z rukou pouští, klesá na kolena.

Za ním všichni svatí v prachu zem se chýlí,

ve zrak se jim vpíjí obraz roztomilý.

 

V koutku na stoličce sedí Terezička,

Jezulátko Božské na kolenou hýčká.

Ježíškovi hraje úsměv v boubelaté tváři,

všude plno světla tone – v nejjasnější záři.

 

První Petr přišel k sobě – budiž Bohu chvála,

„Tys nám ale, Terezičko, zase dneska dala.

To je nápad – o Vánocích Ježíška vzít k sobě,

štěstí, že tě máme rádi – jinak bylo by po tobě“.

 

Petr by byl pokračoval dále v hubování,

ale ústa zakrylo mu Jezulátko dlaní.

„Nebruč svatý Petře“, znějí Božská slova,

„cožpak Terezička není Ježíškova?“

 

Svatí dárky v rukou, andělíčci hrají,

ze všech Vánoc nejkrásnější byly tyhle v ráji.

 

(P. Dr. Čeněk Tomíško)

Na čem záleží?

sobota, 03 leden 2015 23:25
  • Nezáleží na tom, kolik toho vlastníme, ale na tom, zda z toho, co máme, umíme dávat.

  • Nezáleží na tom, zda se umíme prosadit,ale na tom, zda umíme přemáhat sami sebe

  • Nezáleží na tom, kolik máme škol a jaké máme znalosti, ale na tom, jak moudře dovedeme s tím, co máme, hospodařit.

  • Nezáleží na tom, co děláme ale na tom, jak to děláme a proč to děláme.

  • Nezáleží na tom, zda se sami umíme veselit, ale na tom, zda dovedeme přinášet radost jiným.

  • Nezáleží na tom, zda se sami umíme veselit, ale na tom, zda dovedeme přinášet radost jiným.

  • Nezáleží na tom, zda jsme bojácní a máme strach, ale na tom, zda se chováme tak, jako bychom strach neměli.

  • Nezáleží na tom, zda se nám utrpení vyhne, ale na tom, zda ho umíme, když přece jen přijde, přijmout.

  • Nezáleží na tom, zda jsme šťastni, ale na tom, zda jsme schopni zajišťovat štěstí jiným.

  • Nezáleží na tom, zda jsme milováni, ale na tom, zda milujeme jiné a jsme jim požehnáním.

  • Nezáleží na tom, co o nás říkají lidé, ale na tom, jací skutečně jsme, jak jsme věrni sami sobě.

  • Nezáleží na tom, jak dovedeme mluvit, ale na tom, aby naše slova vyjadřovala úctu k pravdě.
  • Nezáleží na tom, zda Bůh plní naši vůli, ale na tom, zda se my snažíme uskutečňovat jeho vůli.

  • Nezáleží na tom, zda jsme dlouho živi, ale na tom, jak jsme naplnili svůj život.

  • Nezáleží na tom, kdy zemřeme, ale na tom, zda jsme připraveni setkat se kdykoli s Bohem.

 

kardinál František Tomášek

(Převzato z časopisu Milujte se! č. 11/2009)

Strana 1 z 2