Varhany

Za předchůdce varhan jsou považovány nástroje typu Panovy flétny či asijský šenk, které byly známy již několik tisíc let před Kristem. 

Vyobrazení varhan jakožto soustavy píšťal, vzduchočerpacího a hracího zařízení nacházíme na některých mozaikách starořímských vil, menší takový nástroj byl nalezen při vykopávkách v Pompejích, v táboře Aquincum. Nejstarší známý popis varhan pochází ze 3. století př. Kr.

Druhá varianta, posléze všeobecně rozšířená, tzv. „organum pneumaticum“ byla nástrojem s dodávkou stlačeného vzduchu mechanicky měchovou soustavou. Popis jednoduchých varhan podává např. ve 2. století př. Kr. Heron. O rejstříkovém zařízení se zmiňuje v následujícím století Vitruvius.

Do Evropy se varhany rozšířily snad z Byzance. Původně sloužily při světských slavnostech a zábavách; církev je jakožto příliš „neduchovní“ a hlučné zpočátku odmítal, nakonec však musela ustoupit tlaku a přání věřících. O chrámových varhanách jsou zprávy asi od 6. stol. 

Není jasné, zda se v Čechách objevily varhany již v době románské. Nejstarší jistá zpráva se vztahuje k chrámu sv. Víta v Praze, kam byl v l. 1255 – 1256 pořízen nástroj za 26 hřiven stříbra. 

Gotické varhany učinily oproti svým antickým předchůdcům krok zpět. Byla to robustní monstra, jejichž soubor píšťal byl ovládán několika málo klávesami zprvu značné velikosti, s malým rozsahem „klaviatury“, hřmotného, netvárného zvuku bez možnosti jeho silové či barevné diferenciace. Hrálo se na ně pěstmi i lokty, jeden hráč byl většinou technicky schopen hrát pouze jednohlasně, proto hrálo někdy i více varhaníků současně.

Teprve pozdní gotika 15. století přináší technická zdokonalení, plně rozvinutá v období renesance. Od renesance se také dříve společný vývoj evropského varhanářství diferencoval do šesti hlavních, svébytných směrů, které vyvrcholily v baroku a někde svým způsobem přetrvávají dodnes (typ severoněmecký, jihoněmecký – kam patřily Čechy a Rakousko, italský, francouzský, anglický a španělský).

 

VARHANY V KOSTELE NANEBEVZETÍ P. MARIE


 

Významný gotický chrám byl vybaven varhanami, které jsou doloženy již ve 14. století v době vlády císaře a krále Karla IV. 

První nástroj, jehož autora známe, zazněl v kostele 4.2.1629. Dvanáctirejstříkové dílo postavil jáchymovský mistr Jacob Schedlich. Předpokládáme, že jáchymovská dílna byla i nadále angažována při údržbě díla, její činnost je v regionu prokázána až do počátku 18. století. V letech 1672 – 1677 zastával ve městě varhanickou službu kantor a varhanářský praktik Matyáš Oborský, který jistě prováděl běžnou údržbu či menší opravy varhan městského a snad i dalších kostelů. V samém závěru 17. století se v blízkosti Žatce v Kněžicích objevuje mistr Johann Caspar Neumann, tehdy varhanář v Děčíně, který pracoval i pro některé významné městské kostely severních Čech. 

Větší dvoumanuálové varhany nechalo město postavit na horní kůr v letech 1727 – 1728. Pocházely z dílny renomovaného loketského varhanáře Johana Wenzela Starcka, s nímž císařský rychtář, purkmistr, regenschori a další městští činitelé uzavřeli smlouvu 10. listopadu 1727. Dle ní měl mistr převzít starý nástroj v ceně 350 zl. a za 1 150 zl. zhotovit nový. Nástroj měl nakonec přijít na 1 250 zl., které uhradilo město. Hrál na něj zdejší varhaník Franz Andreas Kohout, připomínaný v žateckých matrikách v letech 1716 – 1726. 

V r. 1813 byl z příspěvku vdovy Magdaleny Kettlerové štafírován kůr s varhanami, které pak v letech 1829 – 1830 přestavěl kadaňský varhanář Franz Gröbl se synem Josefem. Původně jednodílný korpus Starckova nástroje byl rozdělen do dvou symetrických křídel, byl zhotoven nový hrací stůl a mechanika. Tak dostal barokní stroj novou, klasicistní podobu.

Až r. 1872 došlo po renovaci děkanského kostela i k renovaci varhan. Sbírkami bylo získáno 963 zl., dalších 433 zl. vynesly pořádané koncerty. Dílo za 1 200 zl. bylo zadáno ústeckému varhanáři Ferdinandu Guthovi. Ten zde při ladění 16.10. toho roku náhle zemřel, a tak opravu dokončil jeho syn Karel. Dne 8.12. byl nástroj vysvěcen a 2.12. převzat komisí. V roce 1888 byl kostel opět renovován a v té době se objevují návrhy na pořízení době a prostoře odpovídajících varhan.

Již v r. 1889 nabízí dílo za 6 040 zl. pražský mistr H. Schiffner. V letech 1895 – 1897 pak přišly rozpočty od firem Riger Krnov, Adalbert Mauracher Salzburg, Mathias , …………….. a Martin Zauss Cheb. Zaussovi také výbor pro postavení nových varhan zakázku po obdržení příznivých referencí zadal. Varhanář postavil mohutný dvoumanuálový kuželomechanický nástroj za 6 947 zl. Dílo posuzoval r. 1898 prof. Engelbert Lanz, kolaudátor varhan linecké diecéze, a prof. Jiosef Förster z Prahy. Impozantní pseudogotickou, bohatě zdobenou skříň přebíral truhlářský mistr Johann Schustal. Autor své dílo udržoval revizními prohlídkami a opravami. R. 1903 s ním bylo vedeno jednání o odstranění závad. Varhanář však následujícího roku zemřel, a tak se město obrátilo na firmu Heinricha Schiffnera, který navrhl 9.7.1904 rekonstrukci varhan s rozšířením a pneumatickou přestavbou traktury. Sxhiffnerem provedené práce byly zkolaudovány následujícího roku a tatáž firma působila při údržbě díla i nadále.

Dne 3.7.1918 navrhl zbuzanský varhanář Wenzel Weiss nástroj zčásti přepracovat, posunout dozadu a přemístit hrací stůl. Weiss obestavěl II. manuál žaluziovou skříní, přidal tremolo a provedl dispoziční změny ve prospěch vyšších alikvotních hlasů. Z důvodu zvětšení nástroje H. Schiffnerem vyvstala i potřeba nového vzduchočerpacího zařízení. Nové měchy zhotovil rovněž Weiss v r. 1923 a týž mistr zde pracoval i r. 1932. Krom něj se v r. 1935 prezentují svými návrhy na opravu firmy Rieger z Krnova a Hauser z Teplic-Trnovan. Posledně jmenovaný připojil následujícího roku k měchům elektrický ventilátor. V roce 1993 opravil nástroj pražský varhanář Vít Češpíro.

Žatecké varhany děkanského kostela patří k velkým a kvalitním dílům vrcholně romantického varhanářství, srovnatelným s tehdejší přední evropskou produkcí. Jsou významnou uměleckou, hudební a technickou památkou a jsou udržovány a využívány. V prospektu se nacházejí původní kvalitní cínové píšťaly. Pneumatický hrací stůl stojí bokem k prospektu varhan.

 

Varhaníci děkanského kostela

K r. 1582 zde působil varhaník a regenschori Václav z Beckova, r. 1634 byl přijat za měšťana Jáchym Vojtíšek, varhaník z Teplic, a r. 1656 Johann Alexius Makovička, varhaník z Nového Bydžova. R. 1640 se oženil varhaník Jan Petyan s vdovou po bývalém varhaníku, k r. 1680 se připomíná Georg Nagel a počátkem 18. století Franz Kohout. V 19. století se proslavil zejména krásnými improvizacemi varhaník Václav Dolejní, který působil ve funkci do r. 1871.

 

 

VARHANY V KLÁŠTERNÍM KOSTEL KORUNOVÁNÍ P. MARIE


 

Nynější klášterní kostel pochází z r. 1683. V r. 1740 byl opraven kůr, na němž bylo zřízeno okno, r. 1747 byl kůr nabílen. Tehdy se zde nalézal pravděpodobně jen malý pozitiv. O varhanách máme určité zprávy až z 19. století, ač již okolo r. 1740 je zde doložen varhaník jménem Johannes. Po renovaci kostela sem r. 1828 postavil kadaňský mistr Gröbl za 170 zl. pedálový pozitiv. Následujícího roku byly varhany štafírovány a kůr ozdoben sochami tří andělů. Nástroj opravoval r. 1853 chebský varhanář Josef Müller, oprava z r. 1861 je anonymní, skříň varhánek byla pak r. 1862 nově natřena olejovými barvami. Dne 7.2.1875 byla dokončena renovace nástroje, kterou provedl mladý Karl Eisenhut z Litoměřic. Jeho práce na díle, značně poškozeném červotočem, byla přítomnými znalci a varhaníky vysoce ceněna.

Témuž mistru byla zanedlouho svěřena i stavba nových varhan, které byly navrženy dne 4.8.1885. Varhany byly vysvěceny již o vánocích 1885. Záruční opravu v r. 1889 provedl Eisenhutův zaměstnanec Vendelín Kostečka.

R. 1905 varhany prohlédl H. Schiffner, který na přání varhaníka změkčil intonaci. Opravu a přepracování rohu kamzičího na osmistopý provedl r. 1912 varhanář Christoph Müller. Po r. 1918 byl do prospektu osazen zinkový principál, pravděpodobně až při celkové přestavbě, navržené r. 1925 Wenzelem Weissem ze Zbuzan. Ten rozdělil vzdušnici na dva manuály, na místo mixtury osadil flétnu 8 a dobrý, raně romantický nástroj zkomolil do oválního a nevýrazného zvukového tvaru. Práce se zdržela varhanářovým onemocněním, dobrozdání mu bylo vystaveno až r. 1932. Tato likvidace Eisenhutovy dispozice je o to překvapivější, že v děkanském kostele týž mistr – a to již o deset let dříve  - realizoval změny v opačném smyslu. Opravu v r. 1993 provedl Vít Češpíro, varhanář z Prahy.

Z varhan mistra Eisenhuta se dochovala vkusná pseudoslohová skříň, rozdělená vzdušnice a několik rejstříků. 

 

share this item
facebook googleplus linkedin rss twitter youtube
Navštíveno
Přečteno 4357 krát
Naposledy změněno
sobota, 21 březen 2015 20:45