Sedm kajících žalmů

středa, 25 březen 2015 22:35
(0 hlasů)
Napsal(a) 

Antifona:

Nevzpomínej, Pane, na provinění naše ani našich předků a netrestej nás za naše hříchy.

 

Žalm 6:

Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu * v rozhorlení svém mě netrestej!

Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu * uzdrav mě, jsem z hlouby otřesen.

Na dno vyděšena je má duše * jak chceš, Pane, dlouho otálet?

Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, * pro své slitování zachraň mě!

Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene; * kdo by v podsvětí tě velebil?

Už jsem vysílen svým naříkáním, každou noc jen pláčem lože skrápím, * slzami své lůžko promáčím.

Oko mé je hořem zakaleno, * stárnu z tolika svých nepřátel.

Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí, * neboť Pán mé nářky uslyšel.

Uslyšel Pán volání mé prosby, * vyslyšel Pán moji modlitbu.

Ať se poděsí mí nepřátelé, * ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci, i Synu * i Duchu Svatému.

Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky * a na věky věku. Amen.

 

 

Žalm 31:

Šťasten, komu odpuštěna nepravost * a už je přikryt jeho hřích!

Šťastný člověk, jehož Bůh již neviní * a v jehož duši není klam.

Když jsem mlčel, byl jsem zžírán do kostí, * po celé dny jsem bědoval.

Dnem i nocí mě tvá ruka tížila, * až na troud jsem byl vyprahlý.

Konečně jsem se ti přiznal ke špatnosti, * své zbloudění jsem nesmlčel.

Řekl jsem si: „Vyznám před Pánem svůj hřích!“ * a tys mi vinu odpustil.

Proto ať se každý, kdo tě vyznává, * jen k tobě modlí v soužení.

Kdyby spousty vod se zvedly v zátopu, * až k němu nikdy nestoupnou.

Tys mé útočiště, uchráníš mě běd, * svou záchranou mě rozjásáš.

„Poučím tě, ukážu ti, kudy jít, * radu i ochranu ti dám.

Nebuď jak ten hloupý mezek nebo kůň, které zkrotí jenom uzda s udidlem, * jinak je nepřitáhneš blíž.

Bezbožný je vydán mnoha trápením, ale toho, kdo má k Bohu důvěru, * on zahrne svou milostí.

Radujte se z Pána, kdo jste spravedliví, * jásejte, kdo jste upřímní!

Sláva Otci, i Synu, * i Duchu Svatému.

Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky * a na věky věků. Amen.

 

Žalm 37:

Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, * netrestej mě ve svém rozhorlení!

Zaryly se do mne tvoje šípy, * těžce na mne dolehla tvá ruka.

Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, * pro svůj hřích kost ve mně není celá.

Nad hlavou se nakupily viny, * tíhou přetěžkou mě obtížily.

Jitří se a páchnou moje rány, * a to všechno pro mou pošetilost.

Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, * celý den se v sklíčenosti vláčím.

Bedra má jsou celá zanícená, * místečko v mém těle není zdravé.

Zesláblý jsem, zkroušený až běda, * křičím z hloubi sevřeného srdce.

Pane, ty znáš každou moji touhu, * žádný povzdech můj ti není tajný.

Srdce buší, opouští mě síla, * už i světlo v očích se mi kalí.

Všichni moji přátelé a druzi mému neštěstí se vyhýbají, * ba i příbuzní se drží stranou.

Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, * denně nové lsti si vymýšlejí.

Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, * němý jsem a ústa neotvírám.

Tak jsem jako člověk beze sluchu, * bez schopnosti ubránit se slovem.

Doufám, Pane, v tebe jediného, * ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

Říkám si“ „Jen ať jim nejsem pro smích, * těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“

Já pak mám až příliš blízko k pádu, * stále mám svou bolest před očima.

Proto z hlouby přiznávám svou vinu, * pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.

Silní však jsou moji nepřátelé, * mnozí, kdo mě nenávidí pro nic.

Za dobrotu zlem mi odplácejí, * pasou po mně za to, že chci dobro.

Proto ty mě, Pane, neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože! * Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci, i Synu, * i Duchu Svatému.

Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky * a na věky věků. Amen.

 

Žalm 50:

Smiluj se nade mnou, Bože, * jenž jsi tak milosrdný,

tak plný slitování, * a moji nepravost zahlaď!

Smyj ze mne všechnu mou vinu, * a z mého hříchu mě očist!

Uznávám, špatně jsem činil, * svůj hřích mám na očích stále.

To proti tobě jsem hřešil, * spáchal, co tobě se příčí,

takže tvůj soud je správný, * tvůj ortel je spravedlivý.

Vždyť jsem už narozen s vinou, * matka mě počala s hříchem.

Ty máš rád upřímné srdce, * v skrytu mě moudrosti učíš.

Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, * umyj mě, bělejší budu nad sníh.

Veselý, radost mi zakusit dopřej, * ať jásají kosti, které jsi zdrtil.

Odvrať se tváří od mých hříchů, * všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.

Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, * nového, stálého ducha mi dej.

Neodvrhuj mě od své tváře, * ať ve mně trvá tvůj svatý duch.

Dej, ať se opět těším z tvé spásy, * posil mě velkodušností.

Hříšníky budou učit tvým cestám, * bezbožní k tobě se vrátí zas.

Před krveprolitím zachraň mě, Pane, * zajásám, jak jsi spravedlivý!

Odemkni, Pane, opět má ústa, * mé rty ti zapějí chvalozpěv.

V krvavých žertvách zálibu nemáš, * obětí tou se ti nezavděčím.

Má oběť, Pane, je zkroušený duch, * zdrcené srdce neodmítneš.

Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, * zbuduj zas hradby Jeruzaléma!

Pak se ti zalíbí v obětech řádných; v zápalných žertvách a celopalech, * na oltář budou ti býčky klást.

Sláva Otci, i Synu, * i Duchu Svatému.

Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky * a na věky věků. Amen.

 

Žalm 101:

Pane, vyslyš moje prosby. * kéž tě dosáhne můj hlas!

Svoji tvář mi neukrývej * v dnešní strastiplný den,

nakloň ke mně ucho svoje, * pospěš na mé volání!

Dny mé jako dým se tratí, * v kostech spaluje mě žár,

srdce schne jak zprahlá tráva, * zapomínám už i jíst.

Sténáním a nářkem stálým * už jen kost a kůže jsem,

podobám se ptáku v poušti, * jsem jak sýček v sutinách.

Chřadnu, naříkám jak ptáče * osiřelé na střeše.

Stále běsní nepřátelé, * tupí mě a klnou mi.

Popel jídám jako chleba, * ředím nápoj slzami.

Pro tvůj hněv a rozhorlení * zdvihls mě – a svrhl zpět!

Mé dny jsou stín klesající, * sám jak tráva uvadám.

Avšak ty, Pane, trváš věčně, * tvé jméno z rodu do rodu.

Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, * nadešel k slitování čas.

Milují jej tví služebníci, * pláčí nad jeho zřícením.

Národy budou ctít tvé jméno, * tvou slávu všichni králové,

až zbuduje Pán Sión znova, * zjeví se ve své nádheře.

Až k prosbě bezmocných se skloní, * nezhrdne jejich modlitbou.

Tak budiž psáno pro budoucí, * ať příští národ Pána ctí!

Neboť Pán shlédl ze své svatyně, * on z nebe na zem popatřil,

zajatců dechy aby slyšel, * zachránil ty, jimž hrozí smrt.

Pak synové tvých služebníků * přebývat budou v bezpečí

a jejich potomstvo i nadál * před tvojí tváří potrvá

k cti tvého jména na Sióně, * k tvé chvále v Jeruzalémě,

až národy a celé říše * se k službě Páně shromáždí.

Cestou ochabla má síla, * dej mi znát těch pár mých dní,

z půlky jich mě neodváděj! * Věky věků je tvých let!

Dávno založil jsi zemi, * nebesa jsou dílem tvým.

Pominou, ty budeš dále; rozpadnou se jako šat, * změníš je, jak šat se mění.

Ty však stále stejný trváš, * roků tvých je bez konce.

Sláva Otci, i Synu, * i Duchu Svatému.

Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky * a na věky věků. Amen.

 

Žalm 129:

Z hlouby volám k tobě, Pane, * Pane, vyslechni můj hlas!

Ať tvé ucho vlídně slyší * na mé snažné volání!

Kdybys, Pane, dbal na viny, * kdopak, Pane, obstojí?

Ty však dáváš odpuštění, * abychom ti sloužili.

Doufám, Pane, z duše doufám, * na tvé slovo vyčkávám.

Na Pána má duše čeká; víc než strážní na úsvit, * noční strážní na úsvit.

Izrael ať čeká Pána! U Pána je slitování, * on nás štědře vykoupí.

On vykoupí Izraele * z jeho provinění všech.

Sláva Otci, i Synu, * i Duchu Svatému.

Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky * a na věky věků. Amen.

 

Žalm 142:

Pane, slyš mou snažnou modlitbu, ve své věrnosti mou prosbu přijmi, * ve své spravedlnosti mě vyslyš!

Nechtěj soudit svého služebníka, * nikdo z živých není tobě práv.

Nepřítel mě stíhá, život deptá, * v tmách mě nechává jak dávno mrtvé.

A můj duchu už ve mně ochabuje, * srdce trne, sevřeno v mém nitru.

Vzpomínám si na dny dávno zašlé, stále myslím na všechny tvé činy, * uvažuji o díle tvých rukou.

K tobě rozpřahuji obě paže, * žízním po tobě jak zprahlá země.

Pane, vyslyš mě a neotálej, * jsem už duchem vysílen a chřadnu!

Neskrývej mi tvář, ať nejsem roven * těm, kdo sestoupili do tmy hrobu!

Dej mi zrána zakusit tvou milost, * protože já důvěřuji v tebe.

Dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet, * neboť k tobě pozdvihuji duši.

Vysvoboď mě od nepřátel, Pane, * protože má záchrana je v tobě!

Uč mě jednat podle vůle tvé, * protože jsi jenom ty můj Bůh.

Dobrotivým duchem svým mě veď, * abych kráčel rovnou krajinou.

Pro své jméno, Pane, oživ mě, * pro svou spravedlnost osvoboď!

Sláva Otci, i Synu, * i Duchu Svatému.

Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky * a na věky věků. Amen.

 

Antifona:

Nevzpomínej, Pane, na provinění naše ani našich předků a netrestej nás za naše hříchy.

 

share this item
facebook googleplus linkedin rss twitter youtube
Navštíveno
Přečteno 223606 krát
Naposledy změněno
středa, 25 březen 2015 21:45
Více z této kategorie: « Křížová cesta

komentáře

showing 55799 komentáře

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.