Duchovní půst

Tělesný půst musí provázet neméně významný půst duchovní. Praktikovat duchovní půst znamená:

1. Přemáhat se, abychom mohli dávat dobrý příklad

„Lidé, kteří vedou příkladný život, oslavují Boha, i když mlčí, neboť vedou druhé k tomu, aby chválili Boha.

Jazyk, který nemluví nic špatného, stává se obětním darem.

Ruka, která nedělá nic špatného, je jako zápalná oběť.

Ale k tomu je třeba připojit skutky:

Ústa ať vyslovují požehnání, ruka dává almužny.

Přinášejme Bohu prvotiny všech našich údů. Taková oběť se líbí Bohu.

_{(sv. Jan Zlatoústý)}

2. Potlačovat trojí chtivost

hněv (chtivost po moci),

lakotu (chtivost po majetku),

smyslnost (sexuální žádostivost).

Své pudy nemůžeme vyhladit, ale musíme je držet na uzdě. Chceme-li rozvíjet ctnosti, musíme těmto neřestem odporovat.

3. Duchovně se postíme také tehdy

když mlčíme,

když se neutápíme ve starostech,

když se pokořujeme,

když držíme na uzdě své smysly,

když nejsme závistiví,

když nejsme lakomí.

Z týdeníku Světlo č. 7/2010