Vstup do časového úseku čtyřiceti dnů, dnů odříkání, smírného očišťování hříchů a větší sebekázně je označen křížem popelem. Popel sám připomíná nicotnost, zmar, důrazně říká, že jsme jen prach a popel, a kříž že je znamením uskutečnění spásy.

   Příklad Spasitelův, když pobýval čtyřicet dní v pusté krajině v krajním nepohodlí, bez posilující hmotné stravy a připravoval veřejné působení, nás vede k hlubšímu chápání očisty sebezáporem, postem, pokáním. Začátek (středa) a závěr (Velký pátek) jsou dny přísného postu, máme bezmasou „dietu“ a ještě si množství omezíme. Takový půst zavazuje jen zdravé, dospělé věřící, kteří nepracují těžce, nebo nejsou odkázáni na veřejné stravování, ve věku do šedesáti let. Ze svých zálib a z pohodlí si můžeme něco ujmout každý, z vděčnosti Kristu a jeho nedoceněné oběti.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)