Sv. Jan Evangelista (+ r. 117), syn Zebedeův a Salome, bratr Jakuba Staršího, povoláním rybář, Galilejec – neženatý. Obdivoval Jana Křtitele, když se tento vyjádřil o Kristu jako o Beránku Božím, přenesl svou oddanost bezvýhradně na něho, s Ondřejem byl jeho prvním učedníkem. Ježíš ho bral k důležitým událostem, jako bylo vzkříšení dcery Jairovy, proměnění na hoře Tábor, byl s ním v zahradě Getsemanské. Jan se odvážil do domu velekněze po zajetí Krista, aby věděl, co se s ním bude dít, stál jako jediný z apoštolů pod křížem a tam mu byla také svěřena péče o Ježíšovu Matku. S Petrem byl u prázdného hrobu po zmrtvýchvstání, s ním také vyprosil uzdravení člověku chromému od narození. Byl mrskán a ač i jinak mučen, zemřel přirozenou smrtí. Napsal evangelium, listy a knihu Zjevení (Apokalypsu). Podle podání byl biskupem v Efezu.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)