Sv. Terezie z Avily, karmelitka, učitelka církve, „serafínská matka“ (1515 – 1582). Ve dvanácti osiřela. Vyprosila si, aby místo zemřelé matky jí byla matkou Panna Maria. Četbou listů sv. Jeronýma poznala, že „jediný Bůh stačí“. Vstoupila ke karmelitkám v Avile a tam se zdokonalila: „Život, který jsem dosud žila, byl můj, ode dneška to bude život Boží ve mně.“ Byla velkou trpitelkou, stále nemocná. Snoubí se v ní genialita a svatost, duchaplnost, organizační schopnosti a energie reformátorky řádu. Osmnáct let strádala tělesně i duchovní vyprahlostí. „Země, rodící jen trní a bodláčí by se měla stát úrodnou. Stejně tak lidská duše.“ Dopisovala si s nejpřednějšími španělskými osobnostmi. Ze zachovalých písemností a vlastního životopisu “Život“ je zřejmé její mystické zaměření a byla proto prohlášena učitelkou církve.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)