Sv. František z Assisi, zakladatel řádu (1182 – 1226), Ital. Chudému odmítl dát almužnu, aby ji hned mnohonásobně nahradil a s chudobou se později důvěrně zasnoubil. Z obchodního prostředí vykročil do světa radosti a vyzpíval vděčnost Bohu i za „bratra slunce i sestru smrt“. Svým následovníkům dal prostě a srozumitelně pojatou směrnici (řeholi), kterou se dnes řídí největší počet členů ze všech řeholních družin. Ke Kristu se dovedl duchovně přitisknout tak, že i On jemu vtiskl své rány. Měl je dva roky před smrtí. Trvale podepřel chudými pažemi již se naklánějící mohutnou stavbu církve. Stal se heroldem velikého „Krále“, kázal slovy a více životem. Z pokory se nestal knězem, zůstal jáhnem. Jméno František dostal v dětství pro svoji zálibu ve francouzské řeči, znamená tedy malý Francouz, „Francouzek“. Jeho pravé jméno je: Jan Bernardone.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)