(poslední neděle církevního roku)

   Zavedená Piem XI. Ve Svatém roce 1925. Umístěna nejprve do poslední neděle říjnové, nově do poslední neděle církevního roku. Pro nejvyšší stupeň vznešenosti, jíž vyniká nade všechno tvorstvo, které je jeho všemohoucnosti podřízeno, pro moc zákonodárnou i soudní je králem. Už starozákonní výroky o zachránci – Mesiášovi mají v sobě pojem posvěceného krále, jeho království bude královstvím spravedlnosti, lásky a pokoje. Kristus to království upřesnil jako duchovní, bez konce: „Království Boží je ve vás.“ Před Pilátem řekl jasně: „Ano, jsem král, moje království není z tohoto světa“ (Jan 18,36). Pro nadčasový, duchovní charakter jen jemu přísluší název: „Král králů“, i když ho svět lidí stále přehlíží a nad tvorstvem chce hmotařsky sám vládnout. Za své poddané podstoupil smrt pro rozsudek, že se činil králem a hlásal to i nápis na kříži: „Ježíš Nazaretský, král...“

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)