Sv. Prokop – opat (985 – 1053), zemanský syn z Chotouně u Kouřimi. Vyšehrad mu dal první vzdělání, pravděpodobně vstoupil do kláštera v Břevnově a prožil nějaký čas v nejbližším klášteře slovanského obřadu na Moravě nebo v Uhrách. Žít o samotě bylo školou dokonalosti. On tak žil u řeky Sázavy, kde ho poznal kníže Oldřich a zvolil za svého rádce. S jeho přispěním zřídil tam klášter slovanského obřadu, byl opatem 20 let, přísný na sebe, veselé tváře a plný dobrotivosti ke všem. Bratři mýtili lesy, obdělávali půdu, opisovali slovanské knihy, pěstovali zpěv a učinili ze Sázavy první školu umění. Roku 1204 byl prohlášen svatým po řádném procesu kanonizačním jako první z českých světců. Ostatky odpočívají v kostele Všech svatých na pražském hradě. Jméno Prokop(-ios) řecky; pohotový, připravený.

Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví  Cyril Ludvík Petrů:  ( MCM Olomouc 1994)