O svátcích velké noci nás zaujala oslava dokonání oběti za spásu veškerenstva Synem Božím – druhou božskou osobou. O letnicích to byla třetí božská osoba Duch sv., kterému vděčíme za sílu, posvěcování a neustávající obnovu duchovní. Moc první osoby, moc Otcovu, pociťujeme stále; živě pak, když si připomínáme jak celý vesmír zahrnuje tvůrčí mocí a obdivuhodnými zákonitostmi. Každý ze tří projevů podstaty Boží je chápán jako samostatná osoba při nedotknutelnosti té podstaty. Tu pravou známe z vlastních slov Kristových; k plnému pochopení zatím nedospíváme, můžeme ale očekávat, že to bude odměnou na věčnosti, až uvidíme Boha tak, jak je. Se společenstvím věřících – církví, se všemi duchovními bytostmi a silami i s celým vesmírem vyznáváme zvláštní oslavou jednotu podstaty, obdivujeme Trojici osob, chválíme věčný majestát a rovnou slávu: „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému! Chvályhodný jsi Bože na věky!“
Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví Cyril Ludvík Petrů: ( MCM Olomouc 1994)