(V sobotu po svátku Nejsvětějšího Srdce Páně)

Vznik této památce dala novodobá zbožnost (po zjeveních ve Fatimě), která po úctě k lásce a dobrotě Kristově nechce opominout úctu k Srdci Mariinu jako souhrnu, vrcholu nejideálnější bezhříšnosti. Čím čistší srdce, tím schopnější Boha poznávat a milovat. Jako se zevně zobrazuje obětující se dobrota a láska Kristova srdcem kopím probodeným, věnčeným trním a láskou hořícím, podobně je vyjádřena čistota Mariina srdcem věnčeným bílými růžemi, vbodnutým mečem bolesti a rovněž láskou planoucím.

„Ach, jak jsi krásná…

líbezná, čistá, neposkvrněná,

kdyby tě svět náš lépe znal,

miloval by tě. Miloval“.

_{Převzato z knihy: Dnes ke mně mluví; Cyril Ludvík Petrů: (MCM Olomouc 1994)}